Maturitní otázka č. 5

5. Textové procesory a typografie

1. Co je textový procesor a nejpoužívanější programy

Textový procesor (anglicky word processor) je softwarová aplikace primárně určená pro komplexní tvorbu, úpravu, formátování a tisk formálních i neformálních textových dokumentů. Na rozdíl od prostého textového editoru (jako je např. Poznámkový blok / Notepad ve Windows), který umí pracovat pouze s čistým textem bez formátu (tzv. plain text), poskytuje textový procesor pokročilé nástroje rozvržení stránky, vkládání netextových prvků a automatizaci rutinních činností.

Základní funkce textových procesorů:

• Formátování na úrovni znaku a odstavce: Změna řezu písma (font), velikosti, barvy, tučnosti (bold), kurzívy (italic). Zarovnání odstavců (vlevo, na střed, vpravo, do bloku) a nastavení řádkování.

• Strukturní prvky a objekty: Vkládání a formátování tabulek, obrázků, grafů, rovnic, a vektorových tvarů.

• Automatizační nástroje: Tvorba automatických obsahů, rejstříků, seznamů ilustrací, křížových odkazů a poznámek pod čarou.

• Hromadná korespondence: Automatické generování stovek dopisů nebo obálek z jedné šablony na základě databáze adres (např. z Excelu).

Nejpoužívanější textové procesory současnosti:

• Microsoft Word: Dlouhodobě celosvětový průmyslový i domácí standard. Vyniká robustností a napojením na celý ekosystém MS Office/Microsoft 365.

• LibreOffice Writer / Apache OpenOffice Writer: Oblíbené, zdarma dostupné open-source alternativy k Wordu. Často se nasazují ve státní správě a ve školách.

• Google Docs (Dokumenty Google): Cloudový procesor od Googlu, jehož hlavní předností je excelentní spolupráce více uživatelů v reálném čase přes webový prohlížeč.

• Apple Pages: Nativní procesor na platformě macOS a iOS, zaměřený na vysokou estetiku a snadné vizuální úpravy dokumentu.

2. Použití a význam stylů v dokumentu

Styly představují centrální sadu předdefinovaných formátovacích pravidel (např. typ písma, velikost, odsazení, mezery před a za odstavcem), která se aplikují na logicky související části textu (např. všechny Hlavní nadpisy, všechny Normální odstavce).

Hlavní důvody, proč se v dokumentech (zejména rozsáhlých) musí používat styly:

• Konzistence a jednotnost vzhledu: Dokument vypadá profesionálně. Nestane se, že by jeden nadpis kapitoly byl psaný fontem Arial velikosti 14 a druhý fontem Calibri velikosti 16.

• Extrémní rychlost úprav (Úprava na jedno kliknutí): Pokud se autor u stostránkového dokumentu rozhodne, že všechny podnadpisy mají být místo modré barvy červené, stačí změnit definici stylu "Podnadpis" na jednom jediném místě. Změna se okamžitě a automaticky propíše do celého dokumentu. Bez stylů by se musel manuálně (tzv. "tvrdým formátováním") měnit každý výskyt zvlášť.

• Automatické generování obsahu: Aby mohl Word automaticky vytvořit obsah dokumentu (Table of Contents), potřebuje vědět, které texty jsou nadpisy. Rozpoznává to jedině tak, že dané texty mají přiřazen styl Nadpis 1, Nadpis 2 atd.

• Snadná navigace v dokumentu: Styly vytvářejí hierarchickou strukturu (tzv. osnovu), přes kterou lze v navigačním podokně rychle přeskakovat z kapitoly do kapitoly nebo celé bloky textu přesouvat.

3 a 4. Praktická úloha (Úprava dokumentu 05.doc)

U maturitní zkoušky tato část probíhá formou praktické ukázky přímo u počítače. Před komisí budete postupovat následovně:

• Kontrola pravopisu: Nejprve projít dokument a ručně nebo za pomoci integrované kontroly pravopisu (klávesa F7) opravit překlepy (např. hrubky typu i/y, chybějící čárky v souvětích).

• Tvorba vlastních stylů: Přes kartu Domů > Styly (rozbalit okno) vytvoříte tři nové styly: `hlavní_nadpis`, `podnadpis` a `text`. Nastavíte jim odpovídající formátování (např. hlavní_nadpis: Arial, 18b, tučné, modré; podnadpis: Arial, 14b, tučné; text: Times New Roman, 12b, oboustranné zarovnání do bloku). Styl pro nadpisy by měl mít v nastavení odstavce zaškrtnuto "Úroveň osnovy: Úroveň 1" (nebo 2 pro podnadpis), aby je systém vnímal jako nadpisy.

• Aplikace stylů: Následně projdete opravený text a označíte příslušné řádky, na které tyto tři styly kliknutím aplikujete.

• Záhlaví a zápatí: Dvojklikem do horní/spodní části stránky (nebo Vložení > Záhlaví) otevřete editaci. Do záhlaví vložíte pole "StylRef" (Vložení > Rychlé části > Pole > StyleRef), kterému přikážete vytahovat obsah vašeho stylu `hlavní_nadpis`. Tím se do záhlaví promítne aktuální název kapitoly. Do zápatí pak jednoduše vložíte prvek "Číslo stránky".

5. Typografie a základní typografická pravidla

Typografie je umělecký i technický obor, který se zabývá grafickou a prostorovou úpravou písma, sazbou textu a celkovým vizuálním uspořádáním tiskovin nebo elektronických dokumentů. Jejím hlavním cílem je, aby byl text pro čtenáře maximálně srozumitelný, snadno a rychle čitelný (čitelnost / legibility) a esteticky přitažlivý, aby nerušil od samotného obsahu sdělení.

Základní typografická pravidla (časté chyby v textech):

• Mezery za interpunkcí: Znaménka jako tečka (.), čárka (,), dvojtečka (:), středník (;), otazník (?) a vykřičník (!) se píší bez mezery těsně za slovo, po kterém následují. ZA těmito znaménky musí být vždy právě JEDNA mezera (pokud nenásleduje např. uvozovka).

• Pevná (nezlomitelná) mezera (Ctrl+Shift+Mezerník): Používá se k zamezení zalomení řádku na nevhodném místě. Na konci řádku by nikdy neměly zůstat samostatné jednopísmenné předložky a spojky (v, k, s, z, o, u, a, i). Dále se pevná mezera vkládá mezi hodnotu a jednotku (10 kg, 50 %), před procenta, nebo do dlouhých čísel (1 000 000).

• Spojovník (-) vs. Pomlčka (–): Spojovník je krátká čárka přímo na klávesnici. Píše se zásadně BEZ mezer a slouží ke spojování slov (česko-anglický slovník, ping-pong, Frýdek-Místek). Pomlčka je delší (Ctrl + mínus na numpadu). Slouží k oddělení částí věty a píše se s mezerami z obou stran. Dále se píše bez mezer ve významu "až do" (otevřeno 8–16 hodin, strany 10–20).

• Závorky a uvozovky: Píší se těsně k výrazu, který uzavírají (tzn. uvnitř nejsou žádné mezery). Česká uvozovka vypadá takto: „na začátku dole, na konci nahoře“.

• Zarovnání a dělení slov: Delší a formální texty (knihy, bakalářské práce) se obvykle zarovnávají tzv. "do bloku" (vlevo i vpravo). V takovém případě je často vhodné zapnout automatické dělení slov, aby v řádcích nevznikaly nehezké "řeky" prázdných mezer.